Poslední zářijovou sobotu jsme se vydali v hojném počtu na župní vycházku, tentokrát nechyběly ani děti. Zamířili jsme vlakem do Adamova a odtud po modré turistické značce do Křtinského údolí.

Bylo krásné slunečné počasí, stromy se zatím ještě zelenaly, a tak nám cesta pěkně ubíhala. Naším cílem byla především jeskyně Býčí skála, která je veřejnosti jen velmi zřídka přístupná. V zimních měsících zde přezimují netopýři, proto je jeskyně od října veřejnosti zcela uzavřena. Jedná se o druhé největší zimoviště netopýrů u nás.

Našimi průvodci byli dva jeskyňáři, kteří nás nejprve seznámili s historií jeskyně. Prvních sedm set metrů bylo průchodných již ve starověku. Ale zdejší speleologická skupina, vyčerpala Šenkův sifon a na blátivé dno navezli píseček. A tak k atrakci přibyla další část, kus aktivního toku Jedovnického potoka. A zatímco my dospělí jsme pozorně poslouchali výklad o historii i současnosti jeskyně, jeden z našich průvodců se spolu s dětmi odpojil a vydali se prozkoumat několik okolních „plazivek“ (chodeb). Rozzářené obličeje napovídaly, že si to opravdu užívali. A jak poznamenal náš průvodce, je rozhodně lepší si to vyzkoušet na vlastní kůži (nebo oblečení), než poslouchat dlouhý výklad, který je určen především dospělým.

Odpoledne jsme pokračovali ještě k jeskyni Kostelík, Otevřené skále a dalším krasovým útvarům. Nakonec jsme prozkoumali středověkou vysokou pec Františka. A pak už se celá naše výprava vydala zpět do Adamova a vlakem do Brna. Mnohokrát děkujeme bratru Liboru Kořínkovi, za krásnou vycházku a poutavé vyprávění.